Obnovu gymnaziálního školství po roce 1989 provázelo v Příbrami velké nadšení a euforie. Město a především bývalí absolventi osmiletého gymnázia a zároveň pamětníci první, druhé a třetí československé republiky, intelektuálové z příbramských měšťanských vrstev, toužili po návratu tohoto typu vzdělávání. Myšlenka obnovení „klasických“ gymnasií zároveň získala silnou podporu nové politické reprezentace města vzešlé z prvních svobodných voleb v listopadu 1990.
Spontánně jsme se chtěli vrátit k tradici prvorepublikového školství, které bylo tak tragicky deformováno komunistickým pučem v únoru 1948. Pouhých několik měsíců tehdy stačilo, aby nová totalitní moc razantním způsobem české školství rozvrátila. Nechvalně proslulý ministr školství prof. Zdeněk Nejedlý již v dubnu tohoto roku prosadil návrh nového školského zákona, který zavedl tzv. jednotnou školu. Na existenci víceletých gymnázií měl tento koncept velmi tragický dopad. Víceletá gymnázia byla zrušena a povolena byla pouze čtyřletá gymnázia jako samostatný typ střední školy. Dalším těžkým úderem gymnaziálnímu vzdělávání byly normalizační školské reformy z let 1976 a 1984. Tehdejší komunističtí ministři Josef Havlín a Milan Vondruška se netajili snahou, připodobnit gymnázia odborným průmyslovým školám.
Není divu, že v novém a svobodném zastupitelstvu města tak významně rezonovala touha, aby se Příbram vrátila k prověřenému stylu víceletého gymnaziálního vzdělávání. A návaznosti silnou tradici vzdělávacích institucí se mohla opět hrdě nazývat „Podbrdskými Athénami“. Příbramská radnice pod mým vedením proto „politicky“ podpořila jak obnovu víceletého gymnaziálního vzdělávání v „historickém gymnáziu“ na ulici Legionářů, tak záměr na vznik nového víceletého gymnázia Pod Svatou Horou. Podporou Mgr. Pavla Sedláčka a jeho týmu pedagogických pracovníků, jsme se zároveň symbolicky přihlásili k tradici příbramského městského zastupitelstva z roku 1870. Naši předchůdci tehdy velmi podobným způsobem usilovali, aby administrativa C&K rakouské monarchie zřídila v městě reálné gymnázium.
Vzniku Gymnázia pod Svatou Horou ve školním roce 1992- 1993 před třiceti roky si město vážilo a mělo zájem na jeho všestranném rozvoji. Přivítali jsme zaměření školy na kvalitní jazykové vzdělávání, a proměnu vztahu učitel-student na partnerskou úroveň. Doslova „za pochodu“ jsme také obdivovali vznik kvalitních a inovativních školských programů. Tento důvěrný vztah ke škole se proto z mojí strany nezměnil ani v období milénia roku 2000 a mém následném odchodu z pozice starosty města. Nicméně, i za této situace jsem zůstával příznivcem „rodinného“ gymnázia Pod Svatou Horou. Bylo to v období, kdy se politická podpora víceletých gymnázií proměnila z původního nadšeného přijetí do polohy tvrdé kritiky. Bylo proto důležité, že Gymnázium Pod Svatou Horou mělo nadále své politické „anděly strážné“. Již nejméně od roku 1998 a později po vzniku krajů v roce 2000 se totiž objevily snahy nejprve ministerských a později také krajských úředníků o sloučení příbramských gymnázií do jednoho subjektu. Za první velkou záchrannou akcí pro další existenci školy stál v roce 1998 tehdejší vrchní ředitel Ministerstva školství ČR a pozdější ředitel gymnázia na ulici Legionářů PaeDr. Vladimír Kříž. V roce 2005 jsem podobnou misi na záchranu školy absolvoval osobně, tehdy z pozice statutárního náměstka hejtmana Středočeského kraje. Díky lobbingu u hejtmana Ing. Petra Bendla jsem společně s ostatními lidoveckými kolegy a také koaličními partnery z ODS, napomohl k zastavení dalšího pokusu ministerských a krajských úředníků o sloučení příbramských gymnázií. A konečně poslední významnou politickou „ochranu“ poskytl Gymnáziu Pod Svatou Horou v letech 2012- 2020 další příbramský politik, exstarosta, senátor a později také hejtman MVDr. Josef Řihák. S lehkostí sobě vlastní, dokázal v radě a zastupitelstvu Středočeského kraje eliminovat všechny pokusy o faktickou „likvidaci“ druhého příbramského gymnázia.
Bohužel nástupem nové politické reprezentace Středočeského kraje po volbách 2020 (STAN a TOP 09), došlo k vyslyšení argumentů letitých odpůrců samostatné existence Gymnázia Pod Svatou Horou. Naši současní příbramští zástupci radní Mgr. Václav Švenda (TOP 09), Bc. Antonín Schejbal (Piráti) a zastupitelky Mgr. Simona Luftová (Piráti) a Ing. Jiřina Michalová (ANO) neměli bohužel potřebný politický vliv, jak sloučení příbramských gymnázií zabránit.
Statečná obhajoba gymnázia proti mocenské zvůli středočeských radních prováděné radním pro školství Mgr. Milanem Váchou (STAN), tak zůstala pouze na pedagogickém sboru gymnázia, odhodlaných studentech a jejich rodičích a také na sympatizujících příbramských občanech (celkem 1850 podpisů pod peticí na podporu školy).
V kontextu nelehkého boje proti faktické likvidaci školy eufemisticky nazývaným „optimalizace příbramského gymnaziálního školství“, byl pro mne zklamáním laxní přístup města Příbram vedeném starostou Mgr. Janem Konvalinkou. Bez politické podpory rady města a zastupitelstva města se podobné střety nedají vyhrát. A zklamáním pro mne byla také téměř nulová solidarita ze strany ostatních ředitelů příbramských středních a základních škol.
Ostatně něco podobného nezažíváme v dějinách města Příbram poprvé. V daleko bolestnější formě jsme podobnou „mocenskou hru“ a tříbení charakterů prožili již v roce 1945. Tehdy došlo na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše z 8. 9. 1945 k přeložení Vysoké školy báňské z Příbrami do Ostravy. Samozřejmě ke škodě města Příbram a jeho obyvatel.
A podobných příběh, byť v jiných kulisách jsme opětně prožili v roce 2021. Přesto, ve mne navzdory smutku nad likvidací elitní příbramské školy a její třicetileté historie, zůstala jedna radost. Tím byl přístup významné skupiny studentů Gymnázia Pod Svatou Horou k obraně a záchraně jejich „alma mater“. Část z nich se určitě po dokončení vysokoškolských studiích vrátí zpět do Příbrami. A postupně zaujmou různé manažerské a řídící pozice ve výrobních, ekonomických a společenských strukturách města. A jsem pevně přesvědčen, že po svojí vlastní zkušenosti související s „kuloárními podrazy“ při „slučování“ příbramských gymnázií, v podobné „zátěžové“ situaci určitě zvítězí.
Mgr. Josef Vacek, kandidát č.3 KDU-ČSL